I žížaly patří do přírody

Nemusíte být odborníky na zvířata, ale když na zemi spatříte kroutící se růžový „provázek“, víte naprosto přesně, o co se jedná. Kočička sice pejskovi tímto zvířátkem zašila kalhoty, ale my ostatní víme, že:
 -Existuje přes 5 500 druhů
 -Jsou po celém světě vyjma pouštních a polárních oblastí
 -Nejmenší má délku 2 cm, nejdelší i přes tři metry (brr, s tou bych se teda potkat nechtěla)
 -U nás je nejhojnější žížala obecná a hnojní.
žížala na hlíně

Svou činností provzdušňují půdu tím, že vytvářejí malé kanálky. V jejich střevech žije tolik mikroorganismů, že jejich výměšky jsou o mnoho kvalitnější než jimi spolykaná zemina. Tím vzniká humus vázaný na jíl a vytváří úrodnou půdu.
Kromě půdy občas spolknou i nějaké semínko.
Vědci zjistili, že preferují semínka bohatá na dusík, po kterých rychleji rostlou a víc přibývají na váze.
Po dešti je vídáme proto, že vylézají, aby se nedusily ve vodě. Dýchají totiž celým povrchem těla.
V národní přírodní rezervaci Tabulová na Pálavě, v rezervaci Pouzdřanská step-Kolby a v přírodní památce Ječměniště na Znojemsku žije druh dorůstající až půl metru.
Preferuje půdu pod suchými trávníky, zejména stepní ekosystémy.
 
Jak už napovídá název hnojní, tento kroužkovec vyhledává ke svému životu hnůj, kompost a hnijící vegetaci. Její potravou jsou rostlinné zbytky a zbytky živočišného původu. Její délka se pohybuje mezi 50-150 mm.
 červ na žížale
Obecná, lidově nazývaná rousnice, dorůstá 9-30 cm. Její pokožka má slizové žlázy, vylučující hlen, který napomáhá pohybu po nerovném povrchu, chrání pokožku před vysycháním a pomáhá při dýchání.  Díky světločivným buňkám je schopná rozpoznat světlo a tmu. Na bocích každého článku má čtyři váčky s párem štětinek, které slouží k pohybu.
Jejich nepohlavní rozmnožování probíhá zaškrcením těla a oddělením nových jedinců. Po tomto dělení následuje rozrůznění orgánových soustav. Proto, když ji třeba nechtěně rýčem rozdělíte, může regenerovat.
Jsou hermafroditi, ale oplodnění vajíček neprobíhá vlastními spermiemi, ale získaných od partnera během páření.
A to je celkem komplikované.
Žížaly jsou obaleny slizovým sekretem vylučovaným z opasku a jsou spojeny předními konci těla k sobě. Spermie opouštějící pohlavní orgány, musí doputovat zvláštním kanálkem na břišní straně, aby dorazily k semenným schránkám partnera. Zde jsou dočasně uskladněny.
Po několika dnech po páření opasek začne produkovat kokon (nejprve slizový), který se začne posouvat k přednímu konci.
Při tomto pohybu se do kokonu uvolní vajíčka a posléze i spermie od partnera. Tím dochází k oplodnění. Poté je svlečen z těla a uzavřen na obou stranách. 
Vývoj je přímý, tedy bez larvy. Za několik dní až týdnů se uvnitř vyvine nový malý máloštětinatec. Zde jde zpravidla o jedináčka.
Pohlavní dospělosti dosahují mezi 6. až 12. měsícem života.
Jsou nezastupitelné v potravním řetězci, kde je konzumují kosi, drozdi, špačci, ale také ježci, krtci, jezevci, někteří hadi, žáby a slimáci.

I žížaly patří do přírody
Ohodnoťte příspěvek